Kdejaký vědec se pokouší vymyslet umělou inteligenci, já šel – jak je mým zvykem – proti proudu. A proto jsem naprogramoval umělou imbecilitu. Ta zatím dokáže generovat projevy, mít tohle soudruh Husák nebo Milouš Jakeš, byli by ještě slavnější. 
Jestli ti nebude stačit jeden projev a budeš chtít další, dej si reload stránky.
Já osobně se domnívám, že jednou v pětihorách se budou žakové učit o naší době jako o době krmičů a čističů klecí. Třeba už teď někde v Kongu nějaký žako právě sepisuje novou učebnici dějepisu… 
Nedávno jsme na fóru řešili jednu mazanost žakouše mojí kamarádky, a o něco později to samé provedla i moje Klea. Já už bych na to zapomněl, ale včera mi to ta potvora provedla zas.
Hovím si na válendě, koukám na Stargate a milá žakulka Klea v kleci popadla semínko dýně, uvelebila se na lampičce nad mojí hlavou a začala bombardovat. Poprvé jsem myslel, že to byla náhoda, ale když se vrátila i podruhé, tentokrát s burákem, tak jsem koukal, jak mi sedí nad hlavou a zaměřuje. A opravdu to byl velice soustředěný pohled, trefila se dobře. Během odpoledne jsem to koupil pětkrát do ucha, dvakrát do brejlí, třikrát do nosu a dvakrát do čela. A to různými “náboji”, dolů lítala slunečnice, dýně, buráky i kukuřice. A to jsem ještě musel “vytrpět” ptákův chechot a komentáře typu “nandej mu to” a “neboj se toho”.
Jsem docela rád, že má papoušek zábavu, já jí mám vlastně taky. Teď jdu vyklepat zrní z postele, než tam něco vyroste. Nerad nocuju v záhonech…
Jo, abych nezapomněl – koukali jsme na Stargate Atlantidu, teď běží na AXN druhá řada. A papoušek koukal se mnou, když někdo zavolal majora Shepparda (foneticky - ”podplukovníku Šeprde”) a papoušek slušně pozdravil. “Čau prde”… 
Včera jsem vypustil článek o šikovnosti papouška, jak si dokáže poradit s překážkama. A dneska se papoušek dostal do dalšího “levelu”.
Ten holomek totiž přišel na to, že když na jedné straně odpojí tu houpačku, tak po ní může pohodlně sešplhat až do spodního regálku. Sečteno – podtženo (pařanskou hantýrkou):
Docela by mě zajímalo, kdy budu psát třetí pokračování… :lol:
Na fotce je vidět rozpojená houpačka (level 4) a ta vitrína. Dokonce jsou vidět ty hlodance na madlech.
Pořád mě udivuje, jak jsou žakové mazaní ptáci. Na psotnickém zvířecím fóru jsme s kamarádkou rozvinuli teorii, že žakové plánují ovládnutí planety. Já se osobně domnívám, že k tomu mají ještě dost daleko, ale ne až tak moc. Dneska jsem si totiž všiml, že žako dokáže vymyslet jednoduchou strategii k dosažení cíle.
Tak například vyhazování dévédéček z nábytku. Mám v pokoji stěnu, do které se v pohodě vešly všechny moje DVD, ale v “předžakoušské” éře. Záhy poté, co jsem Kleu přivezl, zjistila, že zhora se ty nosiče dají krásně vyhazovat. Já to vyřešil tak, že jsem dévédéčka přendal z horních regálků níže.
Jenže milému papouškovi netrvalo dlouho, a vynalezl metodu, jak se dostat i k nim. Prostě se postaví nahoře na hranu zády do prostoru a překlopí se dolů, viz první foto v galerii. Touto metodou pohodlně dosáhne do druhého patra. Je teda fakt, že tam už byl i dřív, ale ty DVDčka tahal zdola, takže si je občas hodil na hlavu.
Další můj krok tedy byl, že jsem vyklidil druhé patro. Do regálků jsem nastrkal plyšáky, ty papouškovými útoky netrpí. Dévédéčka zůstaly jen v nejnižším patře, kam pták až dodnes nedosáhl. Ale milý ptáček není ořezávátko a poradil si i s touto situací. Podívej se na druhou a třetí fotku s houpačkou. Na druhé je houpačka roztažená, aby pod papouškovými nálety nemlátila o nábytek. A Klea zjistila, že když si ty řetízky stáhne blíž k sobě (třetí foto), tak je najednou houpačka dostatečně nízko na to, aby z ní dosáhla do spodního patra. Prostě srazí řetízky blíž a překlopením dozadu z hrazdy krásně dosáhne.
Teď jdu uklidit vyházená dévédéčka někam do bezpečí, jen co si namasíruju bolavou bradu. Spadla mi totiž na zem, když jsem to viděl, naštěstí tu mám koberec. :lol:
Doplněno den nato – článek má pokračování!
…tak po celý rok. No nazdar…
To by znamenalo vstávat třistapětašedesátkrát s mozkem větším, než je samotná hlava. Znamenalo by to vypít 2190 kafí za rok, 1095 “vyprošťováků”, 365 hovězích vývarů a snést 1460 hodin migrény. Dále vydržet 730 hodin keců, 365 obědů s čočkou a 1095 prášků na žaludeční potíže.
Jak na Nový rok, tak snad radši kulku do hlavy.
Dal jsem si pro letošek předsevzetí, že se naučím na klávesy aspoň “Prší prší”. Kouřit jsem přestal před třemi lety, a příští rok praštím s pitím. Nebo se sexem…
Všem vám přeju co nejlepší vstup do nového roku 2011. Ať je lepší, než ten letošní. 
Co nejhezčí svátky bez podobných průšvihů přeje Rubik a jeho zvěřinec.
Jednou jsme se bavili s kolegy druhý den po tahu, každý jsme pařili někde jinde.
Já: “Člověče, už si v životě nedám slaný tyčinky. Včera mi přišla návštěva, vypili jsme asi 8 lahví šampusu a dali si k nim tyčinky. A dneska mě po těch tyčinkách strašně bolí hlava”.
Jarda: “Já měl včera 11 panáků ferneta, taky mě bolí kebule. Asi byl některej z těch panáků zkaženej”.
Karel: “To já šel včera od Jaurisů, najednou koukám jako blázen, proti mě se postavil chodník a strašně mě majznul do nosu”.
Venca: “Jóó, to znám, taky si kolikrát cestou od nás z hospody dělám manikúru o chodník.”
To by se vám v knihovně nestalo
