Našel jsem flashovou verzi hry, ktero jsem mrskal někdy před dvaceti lety, nebo tak nějak, poprvé ještě na černobílém monitoru (Hercules, a počítač byl XT bez harddisku, jen s 5,25 disketovou mechanikou. 
Kdyby tak ještě někdo předělal Prehistorika…
Teď zrovna marodím, tak jsem chtěl zase sesmolit plánovací kalendář na příští rok. Vloni jsem se s ním mordoval v Excelu nějakých.. něco málo… pár hodin + tisk do formátu pdf a jpg. Ale letos se s ním dělat nemusím, objevil jsem web s hotovým kalendářem. Na tom webu je spousta praktických věcí, doporučuju omrknout.
Co ale teď udělám s těma ušetřenýma hodinama? Kroutit palcema mě nebere, jdu si naladit kytaru…
Možná to ještě nevíte, ale z obyčejné fotky, nebo jakéhokoliv obrázku můžete vytvořit docela snadno třírozměrný obrázek. Toto budete potřebovat:
Jak to vůbec funguje?
Bas-relief verze 2.2 dokáže udělat z fotky 3D obrázek buď jako anaglyph, nebo Chromadepth. Určitě jste někde na internetu nějaký anaglyph viděli, je to na první pohled poněkud rozmazaný obrázek, kde se hojně vyskytují azurové a červené linie kolem objektů. Pokud se ale na obrázek podíváte skrz brýle s levým sklem červeným a pravým azurovým, uvidíte ho plasticky. Chromadepth působí poněkud psychedelicky, je hodně barevný, od červené přes oranžovou a zelenou až po modrou. Ale když se na něj podíváte přes vhodné brýle, bude opět plastický. Na obrázcích níže jsou brýle pro anaglyph a chromadepth.
Jdeme na to
Abychom udělali anaglyph nebo chromadepth, musíme napřed z obrázku vytvořit tzv. depth map. Je to černobílý obrázek, jakási mapa vzdáleností. Černá barva je v pozadí, a čím světlejší šedá, tím je objekt blíže k pozorovateli. Bílá barva reprezentuje objekty úplně vpředu. Já to dělám tak, že
Takto vypadá pracovní okno programu, vlevo jsou načtené obrázky, vpravo nastavení.
Viewing angle, degrees – úhel pohledů.
Parallax between views, px – paralaxa mezi pohledy, dá se to snad popsat jako “vzdálenost očí od sebe”. Vypni auto a múžeš si s tím pohrát, čím vyšší číslo, tím plastičtější výsledek.
Depth map smoothing, px – změkčení depth mapy. Program si v pracovním adresáři udělá vlastní depth map se změkčením hran z té naší. Při ukončení programu se změkčená mapa smaže, pokud necháme zaškrtnutou volbu “Delete temporary files“.
Stereo window position, px – Pokud necháš posuvník vpravo, bude výsladek normálně plastický, když ho přetáhleš doleva, budou objekty jakoby vystupovat z monitoru.
To je asi tak vše, na závěr jen zkonvertujeme výsledný obrázek do *.jpg, pokud ho chceme vystavit na webu, a můžeme jít na pivo.
Vidíš, je to brnkačka, i když jsem to popsal možná zbytečně složitě. Zkoušej to, experimentuj, trénuj, a když budeš mít nějaký dotaz, zeptej se v komentářích. Jen tam nedávej pokud možno odkazy, maximálně jeden, aby to nespadlo do spamového koše. Dříve nebo později si vzkazu všimnu a pokusím se odpovědět. Myslím, že zkušeností mám docela dost, fotomontuju ve 3D už dost dlouho. A na závěr několik ukázek, Nahoře je originál, dále jeho maska (depth map), anaglyph a chromadepth:
Firefoxů Mozilla
crash systemem hrozila.
Já se s tebou neperu,
používám Operu.
Po několika letech jsem se rozhodl zmodernizovat mojí sestavu výpočetní techniky, protože mám sice vyhovující dva roky starou “věž”, ale už nevyhovující, pět let starý notebook. Tak jsem zapátral po internetu a objednal si HP Pavilion dv5-1290, má to úhlopříčku 15,4″, dvouprocesor 2.4 GHz, disk 400 Gb, Pamět 4 Gb, TV tuner, DVD vypalovačku, samostatnou grafickou kartu NVIDIA GeForce 9600M GT, atd. Když to srovnám s původním noťasem (úhlopříčka 12″, procesor 1,6 GHz, disk 20 Gb (!), paměť 1 Gb, CD bez vypalování, sdílená grafika…), je to opravdu pokrok. Včera mi ho přivezl kurýr.
Ale teď to hlavní, myslel jsem, že to bude moje hračka, a papoušek se toho bude nějaký čas bát. Obvykle to trvá 2-3 týdny než se k nové věci vůbec přiblíží, pak jí několik dní testuje (klovne to toho, uteče a čeká, jak ta věc zareaguje), a teprve pak je “jeho”.
Bohužel s mým novým a docela drahým notebookem se spřátelil okamžitě, opravdu mě to překvapilo. Asi je taky jako já fanda na nové technologie.
Vlastně, když tak o tom přemýšlím, mých hraček se nebojí, s těma kamarádí prakticky ihned, ať už jsou to počítače, periferie, videokamera, televize, domácí kino, láhev šampusu atd. Bojí se jen vlastních nových hraček, dostat ho třeba na novou houpačku by byla práce pro vraha
