Rubikův blblog

V pátek jsem si odpoledne myl vlasy, už jsem utíral kebuli a najednou z koupelny slyším rachtání klíče v zámku. Byla to moje zrzavá přítelkyně, a hned šla do pokoje, kde se přivítala s papouškem. Tohle je víceméně přesný záznam, papouškovy hlášky jsou psány tučným písmem.

Čau ptáku.
Nazdáááár, druhohorní přežitku…
Sám jsi přežitek, ty ptáku.
Já jsem žako!
Aha, a kde máš Jirku?
Jirka pracuje, Jirka je šikovnej…
(dvojitý smích následovaný papouškovým protahovacím řevem)
Teda, koukám, máš tu pěknej bordel, ptáku.
Bordel, viď? Budeš luxovat!
Já??? To snad ne, to je tvůj bordel.
Dostaneš na pr.el! Votevřu vokno a poletíš!
Seš nějakej drzej, ptáku jeden.
Ach jo… Jdeš na kafčo?
Jóó, uděláš mi ho?
Já jsem žako!
Aha, tak to kafe dělat nemusíš. Tak kde je ten Jirka?
Jsem sám, sám, sám… Kde je Betty? Betty není…
Není, Betty je na chatě.
Jdeme na pivo?
Nejdeme na pivo.
Dáme baštu?
Teď ne.
Jdeš na kafčo?
Jasně.
Dáš si kafčo?
Jo, dám. Tak kde je ten Jirka?
Kde máš Jirku? Jirkoooo, pojď na kafe!

To už jsem nevydržel, a začal jsem řvát smíchy. Ta debata mě opravdu dostala do kolen. Byla teda o něco delší, papoušek tam vložil několik hvizdů, protahování (to okoukal ode mě, když se ráno protahuju, a to nahlas), autoalarmů, cinknutí mikrovlnky a dokonce domovní zvonek. A nejlepší bylo, když říkal tu větičku “Já jsem žako”, protože to říká takovým povýšeným tónem jako “já jsem pan někdo”
Abyste mi věřili, že jsem si to nevymyslel, tady je jedno z papouškových videí. Má jich na youtube víc, hledej uživatele “Rubajs”.
Jak říkám už dlouho, s papouškem a zrzavou přítelkyní je ohromná sranda.

Dnes jsem konečně udělal objev hodný Nobelovy ceny.

Tahle bedna slouží papouškovi jako schovávačka, pokud netráví čas něčím pořádným, jako je vysedávání na monitoru, devastace nábytku, ničení kytar apod. tak ho najdu tady. Proto jsem si dovolil “zhudebnit” tři fotky a poskládat je do jednoho videa.

čtvrté narozeniny

Od rána Klea strašně kecá, vzbudila mě už před sedmou hodinou.  Dnes na to má docela nárok, protože slaví své čtvrté narozeniny (nebo vyklubaniny…?…?   ) Kleo, přeju ti všechno nejlepší a užij si toho buráka se čtyřma svíčkama…

Včera mi papoušek štípnul z klávesnice písmeno P a nechce ho vrátit. Dnes dopoledne jsem řezal do kytary a rupla mi jedna struna a sekla mě do ukazováčku až do krve. Když to zaschlo, potřeboval jsem něco napsat, ale ono to zase prasklo a mám klávesnici od krve. A zhruba ve tři hodiny jsem si udělal kafe a  když jsem ho skoro dopil, tak mi ho papoušek zvrhnul do klávesnice.  Vrrr…

Nicméně už jsem si na Alze vyhlídnul klávesnici novou…
 
PS – věnuju ergonomickou klávesnici, jen je na ní o něco méně kláves, než tam původně bylo a je nepatrně ušpiněná… 

Podávám hlášení z jednoho dne papouščího života. Moc toho nebylo, jen mi

• z klávesnice zmizely čudlíky F6 a písmeno š,
• z mobilu hlavní vypínací čudlík,
• ovládání hlasitosti na kytarovým kombu je taky někde za nábytkem,
• půl hrnku čaje je vylitý na koberci a
• já mám několik nových děr v prstech, uších a dalších končetinách.

To nemluvím o rozdrbané složence pro UPC, oďobaných rozích u křesla a vyškubaných knoflících z povlečení polštáře…
Prostě normální pohodička, nic nového pod sluncem…  

[View with PicLens]

Já osobně se domnívám, že jednou v pětihorách se budou žakové učit o naší době jako o době krmičů a čističů klecí. Třeba už teď někde v Kongu nějaký žako právě sepisuje novou učebnici dějepisu…

Nedávno jsme na fóru řešili jednu mazanost žakouše mojí kamarádky, a o něco později to samé provedla i moje Klea. Já už bych na to zapomněl, ale včera mi to ta potvora provedla zas.

Hovím si na válendě, koukám na Stargate a milá žakulka Klea v kleci popadla semínko dýně, uvelebila se na lampičce nad mojí hlavou a začala bombardovat. Poprvé jsem myslel, že to byla náhoda, ale když se vrátila i podruhé, tentokrát s burákem, tak jsem koukal, jak mi sedí nad hlavou a zaměřuje. A opravdu to byl velice soustředěný pohled, trefila se dobře. Během odpoledne jsem to koupil pětkrát do ucha, dvakrát do brejlí, třikrát do nosu a dvakrát do čela. A to různými “náboji”, dolů lítala slunečnice, dýně, buráky i kukuřice. A to jsem ještě musel “vytrpět” ptákův chechot a komentáře typu “nandej mu to” a “neboj se toho”.

Jsem docela rád, že má papoušek zábavu, já jí mám vlastně taky. Teď jdu vyklepat zrní z postele, než tam něco vyroste. Nerad nocuju v záhonech…   

Jo, abych nezapomněl – koukali jsme na Stargate Atlantidu, teď běží na AXN druhá řada. A papoušek koukal se mnou, když někdo zavolal majora Shepparda (foneticky - ”podplukovníku Šeprde”) a papoušek slušně pozdravil. “Čau prde”…

Včera jsem vypustil článek o šikovnosti papouška, jak si dokáže poradit s překážkama. A dneska se papoušek dostal do dalšího “levelu”.
Ten holomek totiž přišel na to, že když na jedné straně odpojí tu houpačku, tak po ní může pohodlně sešplhat až do spodního regálku. Sečteno – podtženo (pařanskou hantýrkou):

• Level 1 – Nejvyšší patro. To je brnkačka pro začátečníky, stačí se postavit nahoře na hraně a zobákem tahat materiál z horního regálku.
• Level 2 – O patro níž. Taky zvládnuto, postav se nahoře na hranu zády ke srázu, drž se packama a překlop se dolů. Pak v pohodě dosáhneš.
• Level 3 – O další patro níž. Taky celkem pohoda, už se ale u toho musí trochu myslet. Srazíš si houpačku a z ní překlopením dosáhneš na dévédéčka v dalším, tedy nižším patře.
• Level 4 – Nejnižší patro. Odpojením houpačky vznikne pohodlná šplhačka, po níž se dostaneš až dolů. Níž už to nejde, tam jsou skříňky. A ani by to nebyla zábava, nejsou v nich dévédéčka.
• Level 5 – Co dál? Uvidíme čím papoušek překvapí. Zdá se, že plánuje návštěvu sbírky foťáků ve vitríně mezi regálky. Poslední dobou se docela zdržuje na těch madlech a dost je i ohlodává. No, naštěstí ty foťáky nemají žádnou zvláštní hodnotu.

Docela by mě zajímalo, kdy budu psát třetí pokračování… :lol:

Na fotce je vidět rozpojená houpačka (level 4) a ta vitrína. Dokonce jsou vidět ty hlodance na madlech.

Pořád mě udivuje, jak jsou žakové mazaní ptáci. Na psotnickém zvířecím fóru jsme s kamarádkou rozvinuli teorii, že žakové plánují ovládnutí planety. Já se osobně domnívám, že k tomu mají ještě dost daleko, ale ne až tak moc. Dneska jsem si totiž všiml, že žako dokáže vymyslet jednoduchou strategii k dosažení cíle.

Tak například vyhazování dévédéček z nábytku. Mám v pokoji stěnu, do které se v pohodě vešly všechny moje DVD, ale v “předžakoušské” éře. Záhy poté, co jsem Kleu přivezl, zjistila, že zhora se ty nosiče dají krásně vyhazovat. Já to vyřešil tak, že jsem dévédéčka přendal z horních regálků níže.
Jenže milému papouškovi netrvalo dlouho, a vynalezl metodu, jak se dostat i k nim. Prostě se postaví nahoře na hranu zády do prostoru a překlopí se dolů, viz první foto v galerii. Touto metodou pohodlně dosáhne do druhého patra. Je teda fakt, že tam už byl i dřív, ale ty DVDčka tahal zdola, takže si je občas hodil na hlavu.

Další můj krok tedy byl, že jsem vyklidil druhé patro. Do regálků jsem nastrkal plyšáky, ty papouškovými útoky netrpí. Dévédéčka zůstaly jen v nejnižším patře, kam pták až dodnes nedosáhl. Ale milý ptáček není ořezávátko a poradil si i s touto situací. Podívej se na druhou a třetí fotku s houpačkou. Na druhé je houpačka roztažená, aby pod papouškovými nálety nemlátila o nábytek. A Klea zjistila, že když si ty řetízky stáhne blíž k sobě (třetí foto), tak je najednou houpačka dostatečně nízko na to, aby z ní dosáhla do spodního patra. Prostě srazí řetízky blíž a překlopením dozadu z hrazdy krásně dosáhne.

Teď jdu uklidit vyházená dévédéčka někam do bezpečí, jen co si namasíruju bolavou bradu. Spadla mi totiž na zem, když jsem to viděl, naštěstí tu mám koberec.  :lol:  

Doplněno den nato – článek má pokračování!

[View with PicLens]