Dneska byla v práci u ranního kafe debata o snech.
“Teda pánové, dneska se mi zase zdála pitomost. Naštěstí si nepamatuju o čem to bylo, ale sen byl v barvách, v HD rozlišení a s titulkama.”
“Mě se zdálo, že se mí nadřízení definitivně zbláznili a nařídili na základně narovnat mašiny na sebe kvůli úspoře místa. Finišery na sebe, válce stotřicítky na sebe, devadesátky na sebe, bobcaty na sebe atd.
A jakmile jsme je takhle naskládali, tak si jeden z ředitelů všiml, že hromada finišerů stojí nějak asymetricky, a musí o metr a půl popojet dopředu. Samozřejmě můj finišer byl úplně vespod, takže jsem s tou dvacet metrů vysokou hromadou měl popojet já.
Tak jsem se po špičkách přiblížil, a koukám, jak se ta věž houpe i v mírném vánku. Opatrně jsem nastartoval a lehoulince popojel, jenže ta halda finišerů se zhoupla a převrhla se až dolů na parkoviště, při kteréžto příležitosti zničila auto toho ředitele. 
Po letech jsem byl docela rád, že jsem se probudil…”
