Rubikův blblog

Jaro začíná, už to raší. Jen to musím hlídat, abych nedopadl jako vloni a předloni.

Kočka líná
u kulele líná

To je kočka kamaráda Atkinse.

Dal jsem si pro letošek předsevzetí, že se naučím na klávesy aspoň “Prší prší”. Kouřit jsem přestal před třemi lety, a příští rok praštím s pitím. Nebo se sexem…

Chtěl jsem si po ránu zabrnkat na klávesy a ono to nešlo…

V pátek jsem si pořídil nový digiťáček, je to stříbrný Samsung ES65. Není nejhorší a nestál moc, se čtyřgigovou kartou vyšel na necelých 2300 kč. Kde jsou ty časy, když jsem kupoval třímegového “tlouštíka” s půlgigovou kartou za téměř 8000 kč. Ještě ho mám schovanej…
Vlastně skoro všechny fotky tady na blblogu jsou foceny tlouštíkem, ale od pátku už fotím tímto samsungem. Tyto fotky jsou z něj.

[View with PicLens]

Tuhle jsme měli s papouškem menší debatu, ale jednu věc jsem mu prostě nedokázal vysvětlit…

Tento blog je převážně o srandě, nicméně tentokrát je to závažnější čtení. Ale pokusím se napsat to aspoň trochu vtipně.

Někdy na přelomu listopadu a prosince 2009 mě poprosil kolega v práci, jestli bych neomrknul na internetu inzeráty, protože shání bicí pro kluka. Nedal mi žádné podrobnosti, jen to, že se musím vejít do dvou tisíc. Řekl jsem mu na rovinu, že takovou soupravu určitě nenajdu, ale že se pokusím. A taky jsem nenašel, proběhl jsem haldu inzertních webů, co znám, hlavně ty specializované na hudbu. Viděl jsem tam krásné věci, třeba jednu z prvních elekrických Jolan do sbírky, čtyřsetwattovou aparaturu za úžasnou cenu…
Nakonec teda měl kolega smůlu, ale pro sebe jsem v inzerátech našel ohromný činel Zildjan, který se mi málem nevešel do golfa, a automatického bubeníka. Kdo mě znáte, víte, že v hudbě uznávám ruční práci, a nemám rád ty elektronická udělátka, která to odehrají místo mě. Jenže znáte to:

Pondělí: “To nepotřebuju…”
Úterý: “I když…”
Středa: “Ale tak jo, zase jsem se ukecal…”
A tak se stalo, že mi za pár dní příšel balíček s bubeníkem ION iDM01.

Bohužel přišel bez českého manuálu, ale i tak jsem se s ním docela naučil. Má 50 přednastavených patternů, pokud ti nestačí, naprogramuješ si vlastní. Má to taky několik sad bicích zvuků, které se dají kombinovat mezi sebou. Takže můžeš třeba dupat na “dřevák” a bušit do industriálů a spoustu dalšího. Jen dupáků je v té krabičce 50.
Zvuk je stereo, výstupy vedou do sluchátek, do zesilovačů, nebo do AUX. Vstupy to má MIDI a analog. Možná to dovede i import vlastních bicích sad, ale to jsem ještě nezkoušel. Zatím se mi podařilo nahrát jediný vlastní pattern, budu muset ještě trénovat…
Vy, co mě znáte, víte, že mám velkou bicí soupravu, jsou to vlastně dvě spojené sady TAMA RockStar. Souprava je obrovská, dva dupáky, deset kotlíků, dvanáct činelů… Spíš jí používám na machrování před holkama, ani na koncertech jí celou nevyužiju. A do paneláku jí dát nemůžu, nejen že se nevejde, navíc je i dost hlasitá. Takže když si potřebuju doma něco zahrát na kytaru, pustím si do ucha tuhle krabičku. Už jsem to využil, když jsem testoval moje nahrávací studio, o kterém napíšu příště.

Když to shrnu – na vystoupení bych sebou IONa nebral. Jak jsem psal, ruční práce je ruční práce, vadí mi ta strojová přesnost, chybí mi u něj taková ta lidská nedokonalost. Ale pro nahrávání dem v bytě je to úžasná věcička. Palec nahoru

Odkazy v článku vedou na web historie kytar značky jolana.

Když jsme zakládali Exitus na podzim 1977, byl jsme mladí “rybízové”, nic jsme neuměli a neměli jsme ani pořádné vybavení. Zdeněk R. zvaný Algena měl kytaru Alexandru, natahoval na ní struny, které by udržely i lanový most, a jakousi prapodivnou kopii Marshalla. Petrovi P. jsme koupili bicí soupravu z dálky připomínající bicí Rolling Stones, leč zblízka to byla hrůza. Láďa K. měl baskytaru “rejnoka” Basso IX, a potom baskytaru velice podobnou Alexandře a dvacetiwatovou Vermonu. Já měl kytary dvě, první byla ručně (mnou, heč… ) dělaná kopie fenderu z betonářské překližky a krku ze španělky. Bohužel mi jednou spadla z nábytku a od té doby jsem používal jen Graziellu. První aparát jsem měl z ruského elektronkového rádia Hvězda a reprobedny z naporcovaného nábytku, později i kombo od Vermony. A efektové krabičky ruční výroby podle časopisu Amatérské rádio, nebo tak nějak.
Všechno to vrčelo, člověk musel stát ve správném úhlu, jinak to chytlo vazbu a pískalo to. Navíc musel člověk stát na gumě, jinak dostal pumelici do pysku od mikrofonů (jakýchsi kovových “hurvínků” snad z padesátých let) a do prstů od kytary. Dokonce se nám jednou stalo, že jsme se Zdeňkem šermovali a dotkli se strunama. Ozvala se rána, barák bez proudu, struny se okamžitě ohřály a rozladily a my měli vypálené štráfy na prstech.
Tak tohle vybavení jsme měli, kdepak ty dnešní vymoženosti jako procesory, “véčkové” kytary, směrové mikrofony, krabičky a pedály od Korgů, stavebnicové věže od Meyer Sound… Mít tenkrát to dnešní vybavení…
Jednou takhle v sobotu jsme trávili čas ve zkušebně a trénovali jakýsi rock’n'roll, pořád to nějak nešlo, basák Láďa si vybíral svůj den blbec. “Láďo, prosím tě, je to klasika, napiš si někam na cár papíru dvakrát E, dvakrát Gis, dvakrát H, Cis, H, to celý dvakrát, pak to jednou zahraj o strunu níž…”
Láďa si to poctivě napsal ale stejně mu to dělalo potíže. Nastupoval jindy, utíkal stranou o celé tóny, prostě den blbec. Tak jsme na hodinku vypnuli aparatury a šli vedle do hospody na pár kousků.
A po přestávce koukám jako blázen, Láďa hraje jako bůh všech baskytaristů, krásně přesně a čistě.
“Týý vole, Láďo, ty to tam sypeš, to je nářez”.
“Že jo? Já to taky slyšel”, přidává se bubeník Petr.
Jenže v tu chvíli jsem se podíval na Láďův zesilovač. Jeho magické oko mělo zeleně svítit, ale bylo tmavé. Napravili jsme chybu a zesilovač zapnuli, čímž jsme ale vyprodukovali chybu další, protože jsme ho před tím slyšeli jen v duchu. A teď Láďův den blbec pokračoval.

Na toto jsem si vzpomněl, když jsem nedávno našel papírek s podivuhodnými poznámkami. Je ze začátku devadesátých let, kdy jsem jeden čas hostoval jako bubeník u Makers. To byla první zkouška, později už papírek nebyl potřeba. Pokusím se z toho pár ukázek citovat

Série 1:
Brikety - [:2t c, 2t p, 2t č, 2t půl:] 4x, ref. nástup plech, 2půlka trrrrr
Fajfka - boogie, jen bum čvacht
Cajdák - pomalá 12 s tadam tadam (předbouch)
Vlak mrtvol - treš, ref jako M (s dírama)
...


Takhle nějak vypadají moje asi patnáct let staré poznámky, čert aby se v tom po letech vyznal. Umím i noty, dokonce i noty na buben, ale kdo by se s tím psal…
Ještě musím omluvit Láďu, to byla taky jedna z prvních zkoušek. Velice brzy, po pár týdnech, jsme nasbírali tolik vlastního materiálu, že jsme převzaté věci šmahem zavrhli. Od začátku roku 1978 už jsme hráli jen vlastní záležitosti psané na míru, tam už Láďa neměl problémy.
Ale když teď znova koukám na ten můj papírek, co jsem to tam vlastně… Já se z toho… To jsem blázen…