Po nějaké době jsem opět navštívil železniční muzeum v Lužné u Rakovníka. Ten den byly nostalgické jízdy na několika místech v republice, takže bylo v muzeu málo lidí. Chtěl jsem si nafotit pár věcí na textury k modelování, ale světlo bylo příliš kontrastní a slunečné, takže z toho nebylo nic. Ale pár fotek jsem přece jen napáchal. A konkurence taky, Atkinsova vnučka fotila růžovým digitálem jak o život, třeba taky někde něco vystaví.
Lidi se mě občas ptají, jaké je složení asfaltérské čety, tak to tedy prozradím. Moje četa je ale poněkud specifická, protože se místo obvyklých dvou skupin skládá ze tří:
1 – vedoucí pracovník,
2 – strojníci (finišérista, valcíři, “bobíkář”) a “kytaristi” (lopaťáci, hrabalové, prostě pěchota…) v různých fázích věku a rozkladu od “mlaďasů” po “prdůchy”,
3 – kolega Drápalík (Zdeněk H.)








