…tak po celý rok. No nazdar…
To by znamenalo vstávat třistapětašedesátkrát s mozkem větším, než je samotná hlava. Znamenalo by to vypít 2190 kafí za rok, 1095 “vyprošťováků”, 365 hovězích vývarů a snést 1460 hodin migrény. Dále vydržet 730 hodin keců, 365 obědů s čočkou a 1095 prášků na žaludeční potíže.
Jak na Nový rok, tak snad radši kulku do hlavy. 
Je to už řada let, bylo to ještě za soudruhů, šel jsem na pivo do jisté nejmenované restaurace U Jaurisů a venku před hospodou stál opuštěný fíkus. Tak jsem ho vzal dovnitř, ještě musím připomenout, že byl zrovna horký červenec.
A kluky napadlo, že ho ozdobíme a uděláme si vánoce, bylo to zhruba tak, jako o něolik let později v jednom z dílů Hospody na Nově. Vypůjčili jsme si ozdoby, jeden kolega začal na kytaru trénovat koledy, a my ostatní jsme se rozběhli po okolí poohlédnout se po dárcích. Každý tahal co kde našel, já tenkrát – díky mojí přezdívce – dostal spoustu různých kostek, hlavně dlažebních.
Do nejdelší smrti nezapomenu na “kousek” jednoho z pivních kolegů, našel totiž lešenářskou žabku na spojování trubek, takové to “účko”, a že jí dá kamarádce. Kus dál byla trafika, tak tam zaskočil, jestli nemají náhodou nějakou krabičku, že by to do ní zabalil.
“Dobrý den, potřeboval bych nějakou krabičku, téhle velikosti, nemáte něco?”
“Nemáme…”
“Abyste si nemyslela, že jsem blázen, tohle je dárek pro kamarádku k vánocům”.
Ještě jednou připomínám, že byl červenec a pořádný pařák. 
“Postavte mě na všechny čtyři, jdu domů.”
“Máš to tu pojištěný?… Tak nalejvej.”
“Jez do polosyta, pij do němoty.”
“Dal jsem si tuhle pivo, říkám si – dám si ještě do druhé nohy – tak si dávám dálší pivo a s hrůzou koukám, že teče pořád do té první nohy. Co vám budu povídat, teprve šesté pivo teklo do té druhé. Musel jsem vypít deset kousků, abych šel domů aspoň trochu rovně…”
“Já měl včera trochu naváto, tak mi někdo poradil vyprošťovák, protože mi bylo blbě. Už mám dvanáctej, ale furt se nějak motám..”
Jednou jsme se bavili s kolegy druhý den po tahu, každý jsme pařili někde jinde.
Já: “Člověče, už si v životě nedám slaný tyčinky. Včera mi přišla návštěva, vypili jsme asi 8 lahví šampusu a dali si k nim tyčinky. A dneska mě po těch tyčinkách strašně bolí hlava”.
Jarda: “Já měl včera 11 panáků ferneta, taky mě bolí kebule. Asi byl některej z těch panáků zkaženej”.
Karel: “To já šel včera od Jaurisů, najednou koukám jako blázen, proti mě se postavil chodník a strašně mě majznul do nosu”.
Venca: “Jóó, to znám, taky si kolikrát cestou od nás z hospody dělám manikúru o chodník.”
To by se vám v knihovně nestalo
