Rubikův blblog

Všem návštěvníkům přeju co nejlepší start do nového roku 2015 

NASA: turnus
na Saturnus

Všem vám přeju hezké svátky. 

Už jsem udělal spoustu srandiček, na přání kamaráda jsem dal tyhle “rockoviny” do jedné galerie. Bavte se. 

Pane jo, takhle blbý sen sem už dlouho neměl… 

Natočil jsem si konev vody z cisterny, odkud bereme vodu do válce.  Ale ne abych jí někam nalil, jel jsem s ní prostě domů, z Karlsruhe do Prahy.  Copak v dodávce, tam to ještě šlo, dal jsem jí pod sedačku a ignoroval jsem pohledy kolegů. Horší bylo, když jsem se cpal v Karlových Varech do vlaku s taškou na rameni a konví v ruce.  Dal jsem konev nahoru do toho fochu nad hlavou, trochu to kolem mě cmrndalo, já dělal že spím, a lidi na mě koukali jako na cvoka.

V Praze na Wilsoňáku jsem radši nastoupil do taxíku, přece nejsem magor, abych lezl s konví do metra.

No, řeknu vám, probudil jsem se docela zpocený… 

Rozhodl jsem se naprogramovat kalendář papouščích svátků, toto je výsledek. Jestli máš papouška, nebo máš papoušky “jen” rád, přidej se k nám na “ksichtoknize” – Máme rádi papoušky – skupina na facebooku.

Může se stát, že tvůj papoušek chybí, napiš do komentáře jeho jméno spolu s datem, kdy myslíš, že by mohl nebo měl slavit. Dříve či později si komentáře všimnu a papouška přidám. 

Jednou odpoledne jsem nějak neměl nic moc na práci. Aktualizaci webů jsem měl hotovou, kafe jsem právě dopil, dokonce jsem měl vyluxovaný ten binec po Kleopatře a Ozzym (kdo máte žaka, víte o čem píšu). Seděl jsem jen tak v křesle a pozoroval papoušky.

Ozzy si “drnčel” v kleci a Klea cupovala nějaký papírek. Potom se Ozzy začal probírat peřím a Klea mi skočila na rameno a tahala mě za brejle. Za chvíli Ozzy přeletěl na druhou skříň a začal zkoumat jednu z nových papouščích hraček. Klea mě přestala tahat za brejle a její zájem se soustředil na moje ucho. Potom si střihla svojí “telefonovací” sérii – „Ahoj Rubiku, vodu, jo? Betty, pojď dolů! Ahoj, tak čau.“

Když jí to přestalo bavit, odskočila si na dlabanec a potom trošku prohnala Ozzyho. Ten chvíli prskal a sekal zobákem, pak to vzdal a odletěl na druhou stranu pokoje. Klea to taky vzdala, chvíli se probírala peřím, pak něco povídala a nakonec mi zase skočila na rameno a tahala mě za brejle.

Jak jsem tak ty ptáky pozoroval, objevil jsem něco, co neodhalili desítky generací spisovatelů, básníků a filozofů, co nebylo v žádné knize, filmu, básni nebo písničce. A to smysl života. Pozoroval jsem papoušky, prostě si jen tak žijou a nad smyslem nebádají. Díky papouškům jsem zjistil, že SMYSLEM ŽIVOTA JE ŽIVOT.

(původní článek z Psotníku ze dne 20.6.2007)

Dnes jsem doma, i když je středa. Ráno jsem šel do krámu a když přijdu domů, řekl mi papoušek “dobrý den”. Což by nebylo tak neobvyklé, kdyby jí nebylo 3 a půl měsíce a nebyly to Kleopatřiny první slova. Musím napsat, že podle literatury, ptačích stránek a fór začínají žakové mluvit tak v půl roce, někteří až po roce i později.
Zvuky sice vydávala od začátku, ale bylo to pískání, pohvizdování, cvrlikání, kňourání a tak. Později začala sice “skřípat”, mělo to melodii řeči, ale nebylo nic rozumět. Dnes tedy “prorazila”.
Chci si jí někdy nahrát ale budu si napřed muset koupit nový mikrofon, posledně jsem se tu zmínil o jeho demontáži.
A nechápu, kde to “dobrý den” vzala, protože tak doma nezdravíme. Asi to chytla z rádia nebo televize. Doufám, že nezačne blbnout s reklamou a nezačne nabízet tarify k mobilům nebo prací prášky.