Rubikův blblog

Dal jsem si pro letošek předsevzetí, že se naučím na klávesy aspoň “Prší prší”. Kouřit jsem přestal před třemi lety, a příští rok praštím s pitím. Nebo se sexem…

Co nejhezčí svátky bez podobných průšvihů přeje Rubik a jeho zvěřinec.

Chtěl jsem si po ránu zabrnkat na klávesy a ono to nešlo…

Je to zvláštní, ale můj zvěřinec se učí vzájemně. Dnes už není nic zvláštního, když si můj pes, voříšek Betty, pochutnává na oříšcích, a papoušek mi z talíře krade kousky pečeného kuřete…

Dnes mám pro vás jednoduchou hádanku: podle čeho poznáte bubeníkova papouška? Odpověď je jednoduchá, plácá stejné pitomosti, jako bubeník…

Těžko říct’, jestli to zařadit do fotopovídek, nebo blbásniček. Ale slibuju, že podobný hybrid už nebude. Možná. Snad. Doufám…

Dneska se mi nějak nedaří…

Říká se, že papoušek šedý, zvaný žako je jako čtyř až šestileté dítě, ale něco se mi na tom nezdálo. Tak jsem se zeptal mámy, jestli jsem byl v tom věku taky takový raubíř jako Klea. A bylo mi řečeno, že mě nemuseli padesátkrát denně vymotávat ze záclon, neoždiboval jsem nábytek a nevyzobával čudlíky z dálkáčů, mobilů a dalších klávesnic. A zdaleka jsem neměl ke všemu tolik komentářů.
Postarší, hlavně západní rockeři mají slavnou větičku: “kdo si pamatuje šedesátá léta, ten je neprožil”. Já si je teda moc nepamatuju, ale jen proto, že jsem byl v šedesátých letech prcek. Nicméně vymotávání ze záclon bych si určitě pamatoval. A navíc ty čudlíky nebyly z čeho vyzobávat.

Na webu se usilovně pracuje, někdy i několik let.